.

Když Vajgar jednou prohraje,nikdo si s tím hlavu neláme,všichni dobře vědí,že jsme žluto-modří vítězi!!! VAJGAR FOREVER!!!

Hlavní články . . .

Z Jihlavy na střídavý start za Vajgar

Tento článek byl sepsán pro šumperský fans web www.drafans.ic.cz
Autor: Martin14

Tak je tu opět sobota. Ráno jsem si trošku přivstal, abych si mohl v Kaufu (kde pracuji) nakoupit pár lahváčů a hned po obědě hurá na Draky do Jihlavy. Není to obyčejný výjezd vlakem, protože hned po zápase nejedeme zpět do Šumperka, ale autem s Vojtou a Honzou (fanoušky Vajgaru) do Jindřichova Hradce. V neděli s nimi totiž pojedeme fandit Hradci do Kolína.

Akce začala tradičně na šumperském vlakáči, kde jsme se sešli v hodném počtu dvou (slovy dvou) lidí. Já a Vondra. Klasická sestava, která si cestu vlakem dokáže užít naplno, o čemž se zítra přesvědčí i někteří fandové Vajgaru. Zakoupili jsme letenku a nastoupili do vlaku. Cesta do Zábřeha byla nudná, ovšem po přestupu do rychlíku to opět byla kultura cestování. Zabrali jsme jedno kupé a hned jak jsme se uvelebili, otevřeli jsme první lahváče, které jsme si začali přelévat do našich výjezdních půllitrů. Po tradičním přípitku „Kolik je hodin? Chlastáme." Jsme relaxovali pozorováním ubíhající krajiny a procházejících lidí, kteří se nějak divně dívali na naše naplněné půllitry na stolku pod oknem.

Cesta proběhla úspěšně. V Jihlavě na nádraží už nás čekal v šumperském dresu fanda Jindřichova Hradce Vojta, s nímž jsme se společně dopravili na Horacký stadion. Hned mi bylo jasné, kde najdeme zbytek šumperských fanoušků, kteří jeli auty. Pivnice na zimáku - jasná volba. Po několika skupinových fotografií a jednom pivu jsme koupili lístky za neskutečných 60 Kč a šli si ozdobit sektor vlajkami.

Ještě před utkáním za námi přišel páreček fanoušků Dukly, kteří nám oznámili, že pokud Jihlava dostane první branku, tak si jdou stoupnout za námi. Což nakonec udělali, protože jsme nečekaně vedli 0:1. Draci byli v první třetině opravdu lepším týmem, bohužel neproměnili celou řadu vyložených šancí. V druhé části hry ale začal neskutečným způsobem úřadovat pan rozhodčí, který uznal Dukle gól do posunuté branky a po sléze jí daroval přesilovku 5:3 z níž Draci opět inkasovali. V druhé přestávce jsme před zimákem vyrobili pár fotek s fanoušky J. Hradce, Jihlavy a dokonce i Velkého Meziříčí, kteří se na nás přijeli podívat. Ovšem nejlepší fotka se mi povedla až za chvíli, když Karel ztropil pohoršení s jednou místní dívkou. Tuto fotografii zde však z jistých důvodů a pod výhrůžkou Karla nezveřejním. Utkání nakonec skončilo 3:2 pro jihlavskou Duklu a já s Vondrou společně s Vajgaráky Vojtou a Honzou jsme se vydali autem do Jindřichova Hradce.

S Vondrou jsme věděli, že budeme ubytováni u Vojty. Překvapením však bylo to, že bydlí na zámku. Hodili jsme si k němu věci a v šumperských dresech jsme odkráčeli do zámecké restaurace Bílá paní, v níž jsme se chtěli najíst. Kuchař nám ovšem řekl, že bude vařit jenom v případě, že mu koupíme panáka. I když byl už v mírně podroušeném stavu, tak jsme to risknuli a udělali jsme dobře. Večeře byla výborná. Číšník si mě taky okamžitě získal, protože je fanoušek Slavie Praha stejně jako já. Zaplatili jsme a začala naše exkurze po jindřichohradeckých restauračních zařízeních s naším průvodcem Vojtou. Obešli jsme jich hodně a protože jsme nepřišli jenom očumovat místní „kulturní památky" tak jsme si všude dali aspoň pivko. Cestování jsme zakončili v obdobě našeho Blue Staru, v hradeckém bowlingu. Tam už jsme přešli na rum, který je zde opravdu za lidovou cenu 13 Kč. K tomu jsme vymysleli opravdu skvostné choreo, při kterém se zpívá „chlastej jsi-li šumperák". Mělo to opravdu úspěch, protože později už nám někteří návštěvníci tohoto podniku dokonce tleskali do rytmu. Hodina pokročila a my se vydali zpět do naší zámecké komnaty, kde jsme se uložili ke spánku.

Ráno jsme se probudili kupodivu bez problémů. Oblékl jsem si dres, přes něj dres Vajgaru, který mi Vojta daroval (dík Vojto). Vycházejíce ze své komnaty jsme ještě pokynuli německým turistům a šli jsme na letmou prohlídku zámku. Pak se však ozval hlad a protože jsem již profesně zdeformován jsem navrhl, že půjdeme do Kauflandu. Návrh byl kladně přijat a já už cítil v kostech, že to nebude nuda. A nebyla. V dresech a šálách klubových barev jsme začali nakupovat. Snad po minutě se na nás okamžitě nalepil detektiv, pozorujíce, jestli nekrademe. Já však byl vybaven a na šálu jsem si připíchnul mojí kauflandskou visačku. Asi 5 minut nás pozoroval, jestli nekrademe. Pak se na mě nějak zadíval a mě nenapadlo nic lepšího, než mu zamávat šálou s mojí visačkou. Pochopil která uhodila a zmizel v dojmu, že přijela kontrola. Hned jak jsme zaplatili, usedli jsme na lavičkách před Kaufem a hned začali konzumovat nakoupené pochutiny pozorování skupinkou bezdomovců, kteří seděli o pár lavek dál. Asi po půl hodině se konečně dostavil poslední člen naší skupiny Honza, se kterým jsme se začali pomalu přesunovat na nádraží.

Ve vlaku začala pro fandy Vajgaru škola cestování vlakem. Naši část vagónu jsme si ozdobili vlajkami a šálami, donutili jsme Honzu, aby netrhal partu a oblékl si dres a mohlo se vyrazit. Šumperáci tradičně vytáhli svoje půllitry a lahváče a sledovali nechápavé pohledy hradečáků i ostatních cestujících. Pak přišlo velké překvapení - kyblík s utopenci, který jsme před cestou koupili. Už to nebyl obyčejný vagón, ale jídelní vůz se vším co k tomu patří. Kromě obsluhy samozřejmě. Po přestupu v Havlíčkově Brodě napadla někoho další šílenost. Vypít lák od utopenců. Nakonec to nebyl tak špatnej nápad. Po probdělé noci docela spravil chuť. Po příjezdu do Kolína jsme vypustili přebytečné tekutiny z těla a usadili jsme se v nějaké hospodě, s tím, že počkáme na zbytek fanoušků, kteří jedou auty. Nakonec jsme se sešli v celkem slušném počtu osmi lidí.

Před stadionem nás již čekal manažer Vajgaru se vstupenkami (takhle se vedení klubu stará o své fanoušky). To už nás do nosu udeřila libá vůně grilovaných klobás, kterým prostě nešlo odolat. To už na ledě kroužili obě mužstva při rozbruslení. V dresu Kolína jsme okamžitě poznali Radovana Biegla, který ještě včera chytal za Draky v Jihlavě. Po zkonzumování klobás jsme pověsili vlajky a těšili se na první body Hradce v sezoně. Dlouho to vypadalo nadějně. Vajgar dokonce po druhé třetině vedl 0:1, bohužel pak již hráčům došly síly a zkušený tým Kolína vyhrál 3:1. Byla to škoda, protože za neskutečnou bojovnost si zasloužili minimálně remízu. Takhle kdyby Draci bojovali a dřeli v každém zápase, tak se ze Šumperka budou vozit body jen velmi těžko.

Pak už nás čekalo pouze rozloučení s fandy Vajgaru a Kolína, běh na nádraží a cesta domů. Už jsem se celkem těšil na svoji postýlku, protože druhý den jsem měl ve čtyři ráno vstávat do práce na šestnáctihodinovou šichtu. Po hokejové stránce se víkend moc nevyvedl. Dvě utkání - dvě smolné prohry. Stejně jsme si ale tuhle akci skvěle užili a fanoušci Vajgaru nám slíbili, že určitě dojedou na nějaké utkání do Šumperka. Dokonce si taky pořídí vlastní výjezdní půllitry a vlakem budou jezdit rádi a v dresech a nebudou se za ně stydět, i když je jejich klub poslední bez bodu. DRACI A VAJGAR FOREVER

Žádné komentáře
 
Když Vajgar jednou prohraje,nikdo si s tím hlavu neláme,všichni dobře vědí,že jsme žluto-modří vítězi!!! VAJGAR FOREVER!!!